Litomyšlský rodák JAKUB BAŽANT musel mít před lety pocit, že zámoří, NHL a celé toto prostředí je pro něho nedosažitelný konec hokejového světa. Místo toho dokázal svojí pílí a svými schopnostmi, že i z litomyšlského zimáku se dá takhle daleko dojít. Ne jako hráč, ale coby skaut a manažer.

Působil ve významné mezinárodní agentuře ISS a zblízka sledoval vývoj Martina Nečase, Filipa Chytila, Filipa Zadiny a řady dalších hvězdiček a snad i budoucích hvězd českého hokeje. Stál u zrodu unikátního projektu Czech Knights otevírajícího hokejové dveře do světa nejmladším českým talentům. Jeho současným působištěm je South Florida Hockey Academy, kde spolupracuje s takovými hokejovými esy, jakými jsou Tomáš Vokoun a Radek Dvořák, na výchově domácích i evropských mladých hokejistů.

Jak se Litomyšlák ocitne v hokejové akademii na Floridě?
Narodil jsem se v Litomyšli, rodiče mě vedli ke sportu a zvláště k hokeji, vyrůstal jsem ve zdejších mládežnických kategoriích. Hrál jsem od přípravky do juniorů, během toho jsem studoval gymnázium a vysokou školu. Můj bratr pár let zpátky odešel do Ameriky k Petru Klímovi a objevila se možnost, že bych tam s ním mohl jít také. On hrál, já dělal manažera týmu, rok nato nastal podobný scénář v Kanadě, dá se říci, že jsem následoval jeho stopy. Potom jsem se na tři roky vrátil, dodělal si vysokou školu, do toho dělal spoustu věcí v hokejovém prostředí, založil některé projekty pro talentované české hráče, se kterými jsem jezdil do Ameriky a do Kanady, působil jako skaut. Byl to delší proces, v jeho průběhu jsem potkal lidi z akademie na Floridě – Tomáše Vokouna, Olli Jokinena a Radka Dvořáka – a došli jsme k tomu, že by měli zájem, abych pro ně pracoval. Byla to určitá shoda náhod, ale vzešla z toho, že jsem se hokeji dlouhodobě věnoval a měl jsem základy.

Byl to pro vás velký šok, když jste se vůbec poprvé ocitl ve světě zámořského hokeje?
Moje první zkušenost byla před lety, když bratr hrál u Petra Klímy, také velké legendy NHL. Tam to ještě bylo v jiné formě, než jak pracuji dnes, dá se říci, že takové rodinné, kluci bydleli u něho doma. Samozřejmě, že když se člověk ocitne v Americe, je tam všechno jiné. Takže ano, byl to pro mě trochu kulturní šok, na druhou stranu všechny sjednocuje společný zájem – hokej.

Co je náplní vaší současné práce v SF Hockey Academy?
Působím jako asistent generálního manažera, to znamená, že se starám o chod akademie jako celku, o to, abychom mělo všechno zajištěné, připravuji tripy mimo Floridu, zároveň se starám o marketing, sociální sítě, webové stránky. V neposlední řadě díky zkušenostem a kontaktům, které mám tady v Česku, se snažím oslovovat talentované kluky, jestli by za nás nechtěli hrát. Sledování hráčů je také důležitá součást mé práce.

Jaké je národnostní složení floridské akademie? Převažují domácí hráči, nebo Evropané?
Akademie funguje tři roky. V prvních dvou sezonách jsme měli jen mládežnické týmy ročníku 2005 a 2006. V loňském roce jsme poprvé měli i tým U16. Na Floridě tolik kvalitních hráčů není, nejde o hokejovou destinaci jako Boston, Detroit a další. Proto máme podstatné procento hokejistů z Evropy. Jsou to kluci z Finska, Česka, Ruska, Švýcarska a tak dále. Lze říci, že je to zhruba půl na půl, co se týče Američanů a Evropanů, v týmu šestnáctiletých byli letos čtyři Češi. Do dalšího ročníku rozšiřujeme akademii o tým U18, takže budeme mít celkem čtyři, přivedeme nové hráče a předpokládám, že Čechů by mohlo být až osm.

Florida není úplně hokejová oblast. Jak je to tam se soutěžemi a s kvalitou soupeřů?
Hrajeme hokej na nejvyšší úrovni v Americe v daných věkových kategoriích. Na Floridě není tým, který by byl schopen s námi hrát vyrovnaný zápas. Proto nehrajeme žádnou ligu, protože v USA se hrají soutěže v rámci jednoho státu. Cestujeme na sever do prestižních destinací na ty nejlepší turnaje, které si vybereme: Boston, Chicago, Detroit, Kanada. Nejdříve bylo třeba si vybudovat značku a jméno akademie, i když za ní jsou velká jména. Naše hokejová značka nebyla zpočátku tak známá na trhu, ale díky tomu, že jsme dali dohromady dobrý kolektiv, tak jsme si vybudovali jméno a v nové sezoně bychom nemuseli tolik cestovat, naopak ostatní týmy přijedou za námi na Floridu na turnaj, který uděláme u nás. Zároveň se nám letos podařilo podepsat kontrakt s klubem NHL Florida Panthers. Spolupracujeme v oblasti hráčů a sdílíme s jejich týmem a mládežnickými kategoriemi tréninkové zázemí. Pro hráče je to velká motivace a povzbuzení na sobě pracovat a přiblížit se ke svému hokejovému snu.

Kolik utkání vaši svěřenci v průběhu sezony odehrají?
Zápasové vytížení je poměrně velké, v uplynulém ročníku jsme odehráli pětašedesát utkání. V Americe se netrénuje tolik jako u nás. V Česku mají mládežnické kategorie třeba šest tréninků za týden, tam tři nebo čtyři, ale zase tam je čtyři nebo pět odehraných zápasů. To vytížení je tam nastaveno touto formou, hráč by se měl zlepšovat především v zápasech. Je to asi pro někoho sporné, záleží to na konkrétním typu hráče, každému vyhovuje něco jiného. Každopádně si myslím, že když mladý hráč sehraje sedmdesát kvalitních zápasů za sezonu, tak má větší předpoklady k tomu, aby se zlepšoval. Doba se v tom podle mě změnila. Dříve se trénovalo spíše drilem, teď je lepší mít větší vytížení zápasové než tréninkové.

Hojně diskutovanou otázkou při výchově sportovců je školní vzdělávání. Jak je tomu v tomhle směru ve vaší akademii?
Naše kluky do vzdělání tlačíme. Chodí na prestižní střední školy na Floridě, máme dvě, se kterými spolupracujeme. Funguje to tak, že pokud nemají známky na určité úrovni, tak nemohou hrát hokej do doby, než školní výsledky zase zlepší. My se snažíme, aby vystudovali střední školu, zároveň hráli hokej a potom se přesunuli na univerzitu. Jednak proto, že největší procento hráčů je draftováno právě z univerzit, za druhé mohou hrát do třiadvaceti hokej a zároveň studovat a když se jim třeba nepovede se dostat do profesionálního hokeje, mají pro život záchytnou síť v podobě vzdělání.

Dalším zajímavým projektem, ve kterém se angažujete, jsou týmy Czech Knights, výběry hokejistů mezi deseti a čtrnácti lety, s nimiž každoročně vyrážíte do Kanady a dáváte jim příležitost seznámit se s „velkým“ hokejem“. Jak se zrodil?
Shodou okolností tento projekt začínal tady, první try out jsme dělali v Litomyšli. S Petrem Jonákem, který trénoval v zámoří a snaží se přenést tamní prvky k nám, jsme vymysleli prvotní scénář. Počáteční plán byl zúčastnit se turnaje v Quebecu, což je jeden z největších turnajů v zámoří. Postupně se to rozrostlo tak, že jsme vytvořili čtyři pět kategorií, kdy se kluky snažíme jednak dostat na akce do Ameriky a po Evropě, aby poznali konkurenci, jaká je ve světě, ještě dříve, než přijdou do mládežnických reprezentací. Druhým cílem je, abychom jim poskytli možnost se zlepšovat nad rámec svých klubových povinností ve skupině hráčů, kteří jsou výkonnostně zhruba na stejné úrovni. Jedná se o mladší hokejisty, letos máme ročníky 2005 – 2009.

Ten zážitek, zahrát si v kolébce hokeje, musí být pro mladé kluky mimořádný. Tím spíše, že jste letos s výběrem třináctiletých hráčů turnaj Pee-Wee dokonce vyhráli…
V Quebecu není v současnosti klub NHL, zato je tam hlad po hokeji, mají juniorský tým, na který chodí 20 tisíc diváků. Na ten turnaj, který je skutečně obrovský, je celková návštěvnost kolem milionů lidí. My jsme tam letos hráli s ročníkem 2005, který se hodně povedl. Jsou to šikovní kluci, kteří mohou mít do budoucna na reprezentaci. Na finálový duel se v nové hale dívalo snad devět tisíc fanoušků.

Co by si měli tito talentovaní hokejisté odnést z takových akcí do další let, kdy třeba už nebudou členy Czech Knights?
Řeknu to úplně na rovinu. My ty kluky vezmeme, jsme s nimi určitou dobu, naučíme je nějaké věci, které po nich chceme, potom se vrátí do svých klubů a k tomu, co dělají po celý rok. Tady by měla být nápomoc svazu. Určitou zkušenost se svazem z minulosti mám a byl to také jeden z důvodů, proč jsme se rozhodl jít do Ameriky. Řekl jsem si, že chci odejít pracovat někam pryč. Nedomnívám si totiž, že to je u nás správně nastavené.

Některá slavná hokejová jména se teď objevila na trenérských pozicích u mládežnických reprezentačních výběrů. Je to podle vás správná cesta?
Určitě mají mladým hokejistům co dát, o tom není sporu, osobně to vidím u Radka Dvořáka a Tomáše Vokouna na Floridě. Takové osobnosti jsou schopni hodně předat, na druhou stranu si nejsem jistý tím, jakým způsobem s nimi bude svaz pracovat a jak je do procesu výchovy mládeže zapojí. To je podle mne diskutabilní.

Není to zase tak dávno, co se uskutečnil draft NHL se dvěma Čechy v prvním kole. Vy jste v této oblasti dlouho působil, jaký byl váš pohled?
Tím, že jsem začal pracovat na Floridě, tak skauting aktivně nedělám. Určitě je dobře, že se tam čeští hráči prosadili, zejména Filip Zadina. Jen je otázka, jestli mu Detroit jako tým bude sedět, protože je to klub, který často dává mladého hráče na dva až tři roky na farmu, než dostane trvalou příležitost v prvním týmu. Přesně se ukázalo, že ratingové žebříčky před samotným draftem jsou jen orientační, Filip v nich byl třetí, ale když přišel Montreal jako třetí na řadu, tak potřeboval centra a vzal Fina, který byl v žebříčku daleko níž. Ale je dobře, že to takhle vyšlo, výborné je Colorado pro Martina Kauta. Uvidíme, jak se jim zadaří na nováčkovském kempu, ale minimálně tihle dva určitě mají šanci se uplatnit.

Zpět do vaší akademie. Může se stát, že se do ní dostane kluk například z Litomyšle či z jiného „malého“ klubu?
Takové příklady určitě jsou, i když zatím bohužel ne z Litomyšle. Nereálné to není, jde v první řadě o rodinné zázemí, které je strašně důležité, o tom se nemusíme vůbec bavit. Najít si pozitivní vztah k hokeji, snažit se na sobě pracovat víc než ostatní, to je hlavní, protože ve svém klubu nemůže hráč samozřejmě zůstat do juniorských kategorií, je potřeba udělat další kroky vpřed. Podařit se ale může cokoli.

Chce to ovšem značné oběti, jak na straně samotného sportovce, tak jeho rodiny, že?
Přesně tak. Hokej je velká oběť, ale ono to asi platí v jakékoli jiné práci. Chce-li se člověk skutečně prosadit, tak tomu musí mnoho obětovat. Dnes je konkurence v hokeji tak strašně veliká, že to ani jinak nejde. Hlavně v zámoří. I kluci, kteří jsou v českém nároďáku a myslí si, že mají vyhráno, tak najednou zjistí, že stejných nebo lepších hráčů jsou stovky a o místo na draftu usilují tisíce hokejistů. A zámoří jde pořád nahoru. Mají soutěže rozdělené do výkonnostních kategorií, nejlepší hrají zápasy proti sobě a tím jdou stále kupředu. Bude pro nás čím dál tím těžší se jim nějakým způsobem vyrovnat. Když my postavíme jeden tým, tak Kanada jich sestaví pět stejně vyrovnaných. Ale zase když vezmu Finy, kterých je ještě méně než nás, tak ti hokejisty mají. Takže zřejmě něco děláme špatně.

Tady se hned nabízí otázka, co konkrétně děláme špatně?
Nyní došlo k další reformě soutěží a nemyslím, že je to správná volba. Pro mě osobně je to fajn, protože ročníky 2002 prakticky nebudou mít kde hrát a většina bude chtít odejít pryč. Můj názor je takový, že by se to mělo udělat systémem, jako je v Americe. Mít extraligová mužstva ve velkých městech, pod nimi farmy v prvoligových městech, aby hráči sami na sebe vytvářeli tlak ve všech výkonnostních úrovních a tím se posouvali. Ale aby dorostenecká extraliga měla třicet týmů, to nevím, čemu pomůže. A když projdou dorostem, tak mnozí ani nemají kam jít hrát.

Hůl lámat nad naším hokejem by ale byla škoda. Už proto, že fanoušky vždy táhnul, táhne a táhnout bude…
Určitě. Hokej má u nás velkou historii, má výsledky, kterých se dosáhlo, lidi ho milují a mají o něj zájem. Druhá věc je, jakým způsobem se to teď vede a kam to směřuje, ale to jsou věci, se kterými musí pohnout ti, kteří jsou za to zodpovědní.

Zdroj: https://svitavsky.denik.cz/hokej_region/vyrovnat-se-zamori-bude-to-cim-dal-tim-tezsi-20180803.html

Autor: Radek Halva